Zdá se to trochu k nevíře, ale toto rozmarné léto je už za svou polovinou a do začátku školního roku zbývají 2 týdny. Tolik jsem toho přes léto plánovala udělat, napsat, nastudovat. (Ty moje nerealistické plány mě jednou přivedou do hrobu :-)) Nu, a jak to tak chodí: "Jeden míní a ten nahoře mění" Nicméně vůbec nelituji! Jakože vážně!

Téměř měsíc jsem s kloučkama strávila na rozmilé chaloupce v Brdech bez signálu a tím i bez wifi. Každý večer tak zničená, že jsem padala s nimi za vlast :-)) Obklopena magickou zahradou, kde stromy i tráva roste každý svou rychlostí a nám nezbývá než tuto skutečnost respektovat. Aby jabloň urodila svou úrodu, tak to trvá několik dlouhých měsíců a zima je potřeba pro regeneraci. Prostě zpomalit a vypnout.

 Z hudební dílny s BabYogou pod širým nebem v chaloupce pod strání 

Z hudební dílny s BabYogou pod širým nebem v chaloupce pod strání 

Zahrada byla zaplněna hudbou, tvořením, jógou, dětským smíchem (jasně častěji řevem a někdy i pláčem.) Do Prahy jsme jezdili na den či dva v týdnu. Vyprat, vyžehlit vykoupat se, za babí a dědou nebo na jógová matinée s BabYogou Pro takovou fretku jako jsem já, je to fakt "děsivá představa". (Tedy pokud bych to měla vědět dopředu, asi bych se toho bála.)

Tak tedy k jádru pudla. Jsem typ člověka, který jede ve slušným zápřahu asi celý život. Jako většina dnešních žen, hraji několik životních rolí - manželka, hospodyňka, maminka, manažerka, lektorka, kamarádka, kuchařinka, milenka atd. Stejně jako vy, dost často zvládám i několik "hlavních" rolí najednou. To pak i OBECENSTVO tleská. (Někdy i ve stoje:-)) A jindy.... ACH! Jindy bývám (možná příliš často) otřesná ve všech svých rolích najednou. A to pak je "JÍZDA"!! :-)) (Pozitivní na tom snad jen zůstává, že málokdy to "divadelní kritik" prokoukne. Avšak vaši "kolegové "( rozuměj nejbližší) a z branže to VÍ.:))

A tak asi jako kdejaká z nás, jsem si zažila nejedno vyhoření a vyčerpání. Ale tak nějak bez poučení. Toho, které bych dokázala do svého života reálně zakomponovat na trvalo. Většinou aspoň na chvíli tvrdím, že zpomalím. Stane se. Ze 210% zpomalím na 150%. Protože přece nemohu "vypnout". (Nu, a zakrátko zjistím, že sedím ve vlaku, který jede ve stejných kolejí jen třeba jiným směrem.)

A pak se to stalo. Na své 35. narozeniny jsem zažila menší kolizi s kamionem. Bouračka, která vznikla zbytečně, ale spustila neuvěřitelnou řetězovou reakci, která trvá do teď. V zácpě jsem zkřížila cestu kamionu, který se zdál, že mě pouští. (blikala jsem vážně dlouho než jsem tam vjela!!!). Jenže - SLEPÝ BOD. Řidič kamionu nás neviděl. Nabral nás do zadních dveří, kde seděl můj nejmladší syn a vedle něj starší. Auto zevnitř vypadalo neporušeně kromě vysypaného skla. Děti ve fyzickém pořádku. Pak jsem otočila hlavu. A....hlava kamionu zaklíněná do našeho auta. Hysterie, že nemohu dostat děti ven. Reakce těla, která byla tak silná, že nešla ovládat. Pudy volaly. (Zajímavé, jak se vzpomínky zkreslí časem.)

Kápnete-li kapku vody na sklanatý povrch do přímého slunečního světla, brzy se vypaří. Pošleme-li ji však do oceánu nikdy se neztratí.
— Pema Chödrön

Vše dopadlo dobře, ale ve mě se ten den "něco" změnilo. Začala jsem vnímat jinak. Začala jsem cítit jinak. Řešit nepříjemnosti jinak. Začala jsem pomalu se dostávat z role "holčičky" do "ženy". To co se od té doby dělo... je jako jízda na horské dráze. Spustil se řetěz situací a událostí, které byly opravdu více než výživné! A tak toto léto bylo opravdu o tom nechat tyto události doznít v klidu a bez tlaku na řešení. 

Zkoušeli jste někdy, co se stane, když si vaše tělo odpočine a hlava vypne? Nemyslím na víkend nebo dovolené. Ale když máte opravdu několik týdnů bez téměř všech moderních vychytávek, co žerou čas a jste jen vy, vaše myšlenky a děti. UFF! Ty procesy co ve vás jedou! Vše co jste si nedovolili pustit. Hodně toho o sobě zjistíte. Ne vše je příjemné, ale pro vývoj NEZBYTNĚ potřebné. Měla jsem a mám velké štěstí na rodinu a lidi, co mě obklopují. (Věřím, že to máme všichni. Jen to občas nevidíme nebo ani si toho nevážíme.)

Až příliš často komunikujeme jako plaší ptáci, kteří se neodvažují opustit hnízdo. Sedíme si ve svém hnízdečku, které už pořádně zasmrádá a svůj účel ztratilo již dávno. Nikdo nepřilétá, aby nás nakrmil. Nikdo nás nechrání a nezahřívá. A my přesto pořád doufáme, že ptačí máma přiletí.”
— Pema Chödrön, Místa která vás děsí

Bylo to nebo snad je náročné? Kurňa, to si pište! Je to plně uzavřené? Asi ještě není. Ale to co se začne dít?! Otevře se vám mysl novým výzvám. Vaše strachy se třeba i na chvíli zesílí, ale vnitřní hnací motor je silnější. Jakoby to ryzí ve vás začalo praskat pod slupkami nánosů bolestí a strachů a samo si razit cestu napovrch. Jsem odpočinutá a nakopnutá tak, až mě to trochu děsí. Kluci jedou se mnou na stejné vlně. Neduhy jsou ty tam. Máme takovou krásně MANICKOU sezónu. Kdy vše do sebe zapadá. Kdy se věci dějí skoro samy bez mého/našeho většího úsilí. Snad nám to vydrží:-) Takže si přátelé držte klobouky, protože tahle vlna je nakažlivá.

 Zdroj: Pinterest

Zdroj: Pinterest


PÁR RAD:

1) Zkuste si dát půst. Aspoň od lepku a cukru na 2 - 4 týdny. Uvidíte, co to udělá s vaší myslí i vnitřní silou. Brzy tu přibude příspěvek o tom, jak jsem držela WHOLE30

2) Hodně spánku! Kvalitní spánek spolu s meditací udělá pro vás víc než nad něčím mudrovat. (Chodila jsem většinou spát s klukami a vstávala jsem s nimi. Neřešila jsem, že není uklizeno, navařeno, napečeno. A bylo to nám všem buřt.)

3) Vraťte se do svého dětství. Zážitky, prožitky, fotky... cokoliv. Jen si vzpomeňte jak jste se uměli smát z hloubky vašeho srdce.  (Léto trávíme jako jsem ho trávila, když jsem byla malá. Hrajeme stejné hry. Blbneme. Pozorujeme v louce plné mateřídoušky, bílé obláčky, co vypadají jako andělské prdky. Pusy i tělo máme upatlané od letních laskomin. Domácích zmrzlin, grilování i ohně. Tváře plné malin a borůvek vlastnoručně natrhaných. Zahrabaváme se do písku na hřišti. Stavíme tunely pro náklaďáky. (to jsem jako malá teda nedělala:-)) Spíme pod nebem plným hvězd. Hodně si povídáme, objímáme a hlavně sníme s hlavou v oblacích. Rozbíjíme si ruce a kolena. Jezdíme na kole. Skáčeme panáka. Křičíme z plných plic. Skáčeme do vody a zkoušíme, kolik smíchu a lásky unesou jedny plíce a srdce.)

 Zdroj: Wild Woman Sisterhood

Zdroj: Wild Woman Sisterhood

4) Poslouchejte své srdce. Vnímejte se. Plačte pokud potřebujete a hlavně se objímejte!!!

Přijdu vám pošetilá? Patetická? Možná, ale neuvěřitelně plná života a lásky A přála bych si, aby jste se cítili stejně i vy. Závěrem mě napadá jen jedno přísloví, které mi řekla jedna moudrá žena: "ČAS PRACUJE PRO VÁS." A já bych přidala "KDYŽ MU TO DOVOLÍTE a NETLAČÍTE NA NĚJ."

Snad mi odpustíte tento velmi osobní článek. Třeba vás namotivuje vzít období mateřství do svých krásných dlaní a plnými doušky z něj začít pít.

Krásný zbytek léta