Často při BabYoze dostávám otázky na mou zkušenost/doporučení ohledně řešení obutí pro děti. Všichni tušíme nebo i už víme, že se jedná o téma spletité a náročné. Před tím než vám představím, jak vybírám botky pro kluky a také několik ozkoušených tipů na botky, ráda bych vám vysvětlila, proč mé doporučení je jaké je. A to osobní zkušeností - jako vždy :-)

S narozením našeho prvního syna jsme dostali několik botiček v miniaturním provedení, aby byl Hugo frajer. Povětšinou se jednalo o miniatury značkových tenisek, ale i capáčky. Dívala jsem se na ně a nějak nechápala, proč bych je měla 3 měsíčnímu miminku, (co sotva ví, kde má chodidla a co se s nimi dá dělat) cpát na tlusťoučké nohy.  Navíc vyjma capáčku žádné ani nešly pořádně nazout. Místo toho měl holé nožky nebo tlusté ponožky. Když už se začínal stavět kolem nábytku a ponožky klouzaly, dostal capáčky. Pak přišly první krůčky a první výlet do prodejny dětské obuvi. V té době jsem měla zafixované, že vhodné botky jsou s tzv. ŽIRAFOU (certifikovaný atest od podiatrické komory) a nejlepší oblíbená mainstreamová značka FARE. Prodavačka mi dala na výběr dvoje boty. Oboje byly kotníčkové a na šněrování (to aby se zpevnil kotník). Jedny tvrdé jak pohorky a druhé z měkké usně, ale vysoké. Ani jedny nešly pořádně na tu malou měkkou tlustou nožičku nandat a syn v nich chodil jako tank bez jakéhokoliv pohybu v kotníku. Což prý bylo žádoucí.  Na mé další dotazy zda tam má dost prostoru na prstíky prodavačka odpověděla... ono to povolí!!! Měla pravdu... ale povolilo to měkčí - Hugovo chodidlo a otlačené zkroucené prstíky. A tak začala naše patálie s botkami a hledání vhodného obouvání.

 Tak nazout tyhle botky bylo malé peklo, ale na fotce vypadají rozkošně :)

Tak nazout tyhle botky bylo malé peklo, ale na fotce vypadají rozkošně :)

PONOŽKY

Asi nejdůležitější je začít si uvědomovat a prohlížet chodidlo dítka už od miminka. Nedávno jsem obouvala synkovi ponožky, a ačkoliv si myslím, že jsme již vychytali dobře obuv, tak jednu každodenní chybu jsem dělala do teď. Natahovala jsem mu ponožky, které mu byly tak akorát - prostě nepadaly!! Ale když jsem se podívala na prstíky, tak byly stažené k sobě bez prostoru a možnosti pohybu. Přitom prostor pro prstíky a jejich přirozené postavení je klíčové ke správnému zapojení chodidla. Takže jsem vyházela 90% ponožek co jsem měla a šla koupit ponožky se širší špičkou. (Najít takové na trhu je sice těžké, ale najdete)

JAK VYBÍRAT BOTKY

Nožky našich dětí již krátce po narození jsou velmi aktivní a hlavně velmi citlivé především na dotek. Fungují jako jedna z bran do centrálního nervového systému a jsou velmi důležité v psychomotorickém vývoji dítka.  Je dobré si uvědomit, že nožka má zpočátku chrupavčitý skelet a ten se nevhodnou obuví může začít deformovat. Schválně se podívejte, jaké pády dítko absolvuje při nacvičování chůze, stability, prostě k osamostatnění se s bosýma nožkama.  Nejedenou ve vás zatrne, že si podvrkne kotník nebo to skončí zlomeninou. A ono nic :) Naopak - posiluje svalstvo, vazy, šlachy nožky a plně se rozvíjí schopnost zapojovat chodidlo, kotník, prostě celé tělo jak má. Proto také vybírám botky trochu jinak.

Když vybírám botky, dívám se na několik parametrů:

  1. měkkost a tvar boty - starší syn má širokou nohu, hlavně prsty a vysoký nárt mladší zase naopak nízký nárt, úzkou nožku a široké prsty. Proto hledám vždy botky měkké, které nebudou nohu nikde stlačovat a měnit její tvar. Hledám vhodný tvar se širokou špičkou, aby prsty měly prostor k pohybu a vykonávání své funkce v krokovém mechanismu a udržování rovnováhy. Zároveň je nutno podotknout, aby botka nebyla zase o moc širší, aby dítko nemuselo vynaložit úsilí s botkou vůbec začít chodit.
  2. podrážka a vnímání - měkkou, co nejtenčí a dobře ohebnou všemi směry podrážku bez podpatku (tzn. bez rozdílu paty a špičky). již od prvních krůčku se dítko učí zacházet se stabilitou a rovnováhou ve stoji. Učí se zacházet s chodidly - došlap a následné odvinutí chodidla, prostě vzniká stereotyp chůze. Mají-li chodidla stimul, pak prostřednictvím velkého množství receptorů na plosce proudí tyto stimuly do CNS a vyhodnocuje se terén, těžiště i poloha těla a následný vhodný pohyb.  Proto je potřeba myslet na to, po čem vašem děti nejvíce chodí a dopřávat jim co nejrůznorodější stimuly (patníky, tráva, kočíčí hlavy, kmeny stromů...)
  3. nadměrek - nedávno jsem četla zajímavou studii o správné velikosti a tvaru, která byla prováděna v českých školách a školkách. Výsledek byl jak jistě očekáváte tristní. Nevhodná obuv, ale hlavně špatná velikost. Nadměrek boty by měl být ideálně 1 - 1,5 cm k délce nožičky v zatíženém stavu tj. když dítko stojí. 
  4. vložka neboli stélka - nejsem zastánce tvarovaných či vypodložených stélek (vložka v botě, vlepená nebo vyměnitelná), protože mi přijde logické, že ji dětská nožka nepotřebuje. Přibližně do 4 let je chrupavčitý oblouk nohy vyplněn tukovou tkání, která vytváří její ochranu. Tvarování je tedy nežádoucí, změní se jím tlak na okolní struktury a tím i pozice celého těla. práce jiných svalových skupin.... To pak může mít negativní důsledky na celý pohybový aparát. Tvarované vložky mají své opodstatnění, ale v přesně indikovaných případech, kdy je lékařem nebo fyzioterapeutem potvrzená nějaká vada nohy (většinou nejen nohy) a vložka na míru je kompenzační pomůckou. Nesprávným či neodůvodněným použitím tvarované stélky se totiž vyřadí z funkce právě tyto svalové skupiny, které mají pracovat, aby podporovaly klenbu a odpružení nohy. 
 Zdroj: Vpavucine.cz

Zdroj: Vpavucine.cz

Sečteno podtrženo, dá se říci, že se jedná o tzv směr - BAREFOOT botky, o kterých jste možná již slyšeli. Ráda s vámi nasdílím své zkušenosti přímo s konkrétními značkami, ale už jsem zjistila, že bohužel nemohu doporučit jednu značku. Někdo třeba má skvělou řadu pro první krůčky, ale pro starší děti nepoužitelnou. Jiná zase naopak. Je to prostě o tom zkoušet, vnímat, přemýšlet... prostě nechtít koupit botky za jeden den.  

“Dejte si čas, zkoušejte, spekulujte, ale hlavně věřte své intuici”

Jsem typ člověka, který potřebuje testovat sám na sobě než doporučuje. Proto vám mohu s jistotou říci, že forma tzv. BAREFOOT botiček, kterým fandím, je moc fajn. Nicméně se setkávám s názory, že není  vhodná do města a na denní běhání po asfaltu. Ono upřímně běhání po betonu a asfaltu v jakýchkoliv botách není dobré. Nežijeme však v dokonalém světě a tak žádný městský povrch není zdaleka tak rovný, jak by se zdálo. Nohy mají prostě pružit a pak si dokáží poradit s každým terénem. Na nás je, aby jsme jí dali botku, která ji to dovolí.  Dodávejme tedy dětem více stimulů - více pobývání v parku a běhání přes kamínky, kmeny, větve - než běhání po městě. Když třeba jdu s dětmi ve městě a vím, že se ten den úplně do lesa nedostaneme vymýšlím s nimi zábavné hry jako třeba chůze nakřivo po obrubníku nebo balancování atd. Občas i vyzujeme botičky a jdeme prostě bez bot. Kousek po chodníku a pak přes louku, střídáme rozmanité povrchy teplé i chladné podněty. Zkrátka se snažím, aby mohli být co nejvíc naboso. Protože jenom tak si tříbí smysly a procvičují svaly :-)

Více o doporučení na botky při prvních krůčcích najdete tady.

1 Comment